Blog: REHABILITACE ŠOS

Od 5.8.2020 je na pultech knihkupectví nová kniha  dr.Z.Šose " Proč to bolí, doktore"

Je to rukověť zkušeností ze čtyřicetileté praxe z ordinace interny, praktického lékaře a především z rehabilitace.  Kniha je doprovázena krásnými ilustracemi domažlické ilustrátorky Mgr. Slávky Štrbové.

Knihu vydává nakladatelství Poznání, Olomouc.  Knihu dostanete i na naší rehabilitaci v H.Týně, v Domažlicích a na rehabilitaci v Holýšově a Staňkově. Doporučená cena 250,-Kč.

Slavnostní křest knihy je plánován v Domažlicích v Muzeu J.Jindřicha. 

Zdeňkova kniha dnes konečně zakoupena v Plzni u Kosmase a již prolistována. Obecně nemám rád nepřehledné hutné knihy, ale tato se přesně s poutavými 185 stranami trefila do mého stylu a působí velice přehledně a velmi svěže. Dá se číst i jako pohodové oddychové dovolenkové čtení. Vhodná tedy i pro laiky. Navíc - měl by přečíst každý pacient než se jde objednat na rehabilitaci - možná najde dobrou radu pro svůj problém a potřeba rehabilitace odpadne. Doplněná pěknou grafikou, fotkama, ilustracema a pro odlehčení doplněna i vtipnými hláškami ilustrované postavy - paní Růži  😀. Kniha se opravdu povedla a rozhodně není z těch co zapadnou. Pobaví, poučí, pomůže. Praktické rady jak udržet nejen pohybové zdraví. I když jí před koupí osobně neprolistujete a necháte si ji naslepo poslat přes internet, rozhodně neuděláte chybu a kniha se vám bude moc líbit. Knize dávám 5 hvězdiček, tedy plný počet  

(recenzi napsal Tomáš Bezděk, fyzioterapeut , dlouholetý učitel tai-či a čchi-kung v Plzni)

V rámci meridiánových masáží se přičítá křížokyčelnímu skloubení centrální úloha při vzniku potíží pohybového ústrojí. Křížokyčelní skloubení nemá žádné svaly, spojuje dva partnery a jeho komplikovaný anatomický tvar, nerovný a plochý, jej předurčuje k poruchám postavení a blokádám. Z pohledu  kosti křížové mluvíme při změnách postavení o nutaci, resp. protinutaci, z pohledu lopat kyčelních mluvíme o chybném postavení ve smyslu předního nebo zadního krokového postavení.

Špatné postavení lopaty kyčelní souvisí s funkční změnou délky končetin, protože se změní postavení retabula, ale hlavně jako následek blokád křížokyčelního skloubení dojde k hyperonu m.psoas, adduktorů, m.quadratus lumborum, což vede k addukci dolní končetiny a k úklonu bederní páteře na postižené straně. Zvláště u ležících klientů potom vzniká dojem zkrácení dolní končetiny. Po uvolnění blokády v křížokyčelním skloubení a reflexního uvolnění spasmu svalů se narovná špatné postavení pánve a délka končetin se vyrovná. Kontrolu můžeme provést palpací předních a zadních horních spin a hrany lopaty kyčelní. Pokud přetrvává rozdíl v jednom nebo dvou z těchto palpačních bodů, přetrvává ještě rotace. Pokud jsou všechny tři místa snížena na jedné straně, s vysokou pravděpodobností se jedná o anatomicky rozdílnou délku končetin.

Současný způsob života je nesmírně ovlivněn rostoucím používáním počítačů, tabletů, chytrých telefonů a jiných mediálních vychytávek. Reklama nás masíruje, že musíme být neustále na síti a kdo není připojen, tak neexistuje. Tempo kolem nás se neustále zrychluje, ale nárůst tempa přijímáme většinou vsedě.  Fyzická práce v zaměstnáních ubývá, všude kolem nás jsou výtahy, pohyblivá schodiště, přesouváme se většinou auty.

Pro tuto novou aktivitu už existuje i latinský název – sedentární aktivita/ z latinského slova sedere-sedět/. Změna sezení za stání a lehkou chůzi se považuje za lehkou fyzickou aktivitu.  Není sice známo, že by zkrácení sezení  ovlivnilo obezitu, přesto množství tuku v těle kolem srdce, ledvin a jater je více závislé na měřené době sezení než na body mass indexu/ BMI – váha v kg dělená druhou mocninou výšky/. Povzbuzující je i zjištění, že lehká fyzická aktivita vede ke snížení únavy, snížení bolestí ve svalech a zlepšení glukozového metabolismu / cukrovky/.

Zvláště osoby zaměstnané v administrativních profesích by měly během pracovní doby přerušovaně změnit sezení za stání a chůzi alespoň v celkově nastřádané době 2 hodin. To je doporučení odborníků publikované 1. června tohoto roku v Anglii. A zaměstnavatelům se doporučuje zajistit  na pracovištích prostory pro chůzi, nastavitelné pracovní desky pro práci vsedě i vstoje, umístit sociální zařízení, kuchyně a konferenční místnosti do různých pater, omezit pohyb výtahy, informace předávat osobním stykem. Že to působí komicky?

Možná. Ve spojitosti s Olympijskými hrami v Londýně v r.2012 bylo sděleno, že v rozvinutých zemích 70% osob s onemocněním srdce a cév, cukrovkou a nádory nenaplňuje doporučení o minimální fyzické aktivitě v týdnu, což je 150 minut středně náročné fyzické zátěže. Při přísnějším měření toto číslo stouplo až na 95% dospělé populace. Od r.1960 klesl průměrný kalorický výdej v zaměstnání o 175kcal/den spolu s 20%-ním omezením fyzické aktivity ve volném čase. Pokud tento trend bude pokračovat, za dalších 15 let to již bude 35%.

Takže abychom si rozuměli, nemluvíme dnes o sportovní aktivitě, což tak rádi naši politici omílají v televizi, že nám postaví nová sportoviště a přidají peníze a tím si zlepšíme zdravotní stav. Mluvíme o tom, že jsme i lehkou fyzickou aktivitu vyměnili za sezení. Takže pokud musíte dlouhodobě sedět, nezapomínat alespoň sezení přerušovat a projít se.

A propos, už jste si koupili trekingové hole, které stále doporučuji? 

   K dnešnímu zamyšlení mne inspirovala šedesátiletá pacientka, která přišla do ordinace s bolestmi kolenou, kyčlí a zad. Tedy s běžnými problémy v tomto věku.  Paní měla provedena všechna možná vyšetření, od rtg, CT i magnetickou rezonanci, opakovaně ležela v nemocnici a na léky měla tašku. Byl jsem zvědavý, co ode mne bude žádat a ona mne překvapila tím, že nerozumí tomu, že její vyšetření se dost liší, vadilo jí, že se prováděly opakovaně, když ji překládali z jedné nemocnice do druhé, a lišily se i názory lékařů, kteří ji ošetřovali. A tak se mne zeptala, jak je to možné a čemu má věřit.

Paní naťukla velmi častý problém, který se současné medicíny týká. Hned na počátku studia se nastávající lékař dozví zásadní věc: 80% správné diagnózy tvoří správně odebraná anamnéza a vyšetření pacienta. Anamnéza je historie pacienta – o jeho rodině a závažných nemocech, které se v rodině objevují (onemocnění srdce a cév, cukrovka, rakovina), o jeho předešlých nemocech a současných potížích. Jak potíže vznikly, jak se projevují, jak dlouho trvají, kde se potíže nacházejí apod. Ale také má anamnéza zaznamenat vše o jeho práci, co dělá, jakým způsobem, a také čím se baví po práci, zda se věnuje nějakému sportu nebo jen sedí doma u televize. Po tomto „výslechu“  má přijít vyšetření pacienta. Určitě pokud ho vidí lékař poprvé, měl by si ho vysvléknout do spodního prádla a prohlédnout „od hlavy k patě“. A určitě dospěje k nějakému závěru. Záleží samozřejmě na jeho znalostech a zkušenostech.  V tomto okamžiku by se mohly přidat vyšetření krve, moče, rtg a další vyšetření, abychom diagnózu podpořili.

Překotný rozvoj techniky ale posunuje i medicínu do svých spárů. Každým dnem se objevují a vylepšují nové vyšetřovací přístroje a přímo vnucují  lékařům, že bez jejich pomoci pacientovi nepomůže. Drtivá většina potíží pacienta přicházejících do ambulancí praktických i odborných lékařů jsou běžné jednoduché nemoci, které se dají odhalit  jen pozorným vyšetřením. Bohužel často ale nastává složité vyšetřování. Často si je ale pacient i vynucuje a lékař v obavě před možnou chybou raději uposlechne a pacientovi vyhoví. Vyšetření  se také musí objednávat, mnohdy i několik týdnů a měsíců dopředu. A to všechno stojí neuvěřitelné množství finančních prostředků.

Vzpřímené držení těla je pro člověka velmi náročné a od okamžiku, kdy se v roce postavíme, o něho neustále musíme bojovat. A bohužel většinou prohráváme. Je smutné, že hodně dětí již tento souboj prohrává  v předškolním a školním věku. Dětí se špatným držením těla neustále přibývá a spolu s nadváhou dětí, snižující se kondicí dětí je obrazem současné doby.

Sedavý způsob života, který ovládá náš životní styl v dospělosti, dále přispívá ke zhoršujícímu se držení těla. Sedíme většinou v zaměstnání, a po návratu domů se povalujeme  u televize a počítače.

Není divu, že tělo původně určené k pohybu, se s touto změnou stylu nemůže vyrovnat.

Páteř sama o sobě nestojí vzpřímeně, to zajišťují svaly. A pokud jste měli na ruce nebo noze ortézu nebo sádru, jistě si pamatujete, že po dvou nebo třech týdnech objem svalů se výrazně zmenšuje. Svaly se musí trénovat, bez nich držení těla nikdy neudržíte. 

Již v předešlých dílech našeho seriálu jsme si opakovaně řekli, že základem našeho zdraví je pohyb a opakovaně jsme si říkali, že základním pohybem, který může dělat každý, je chůze. A nejlepší je chůze s hůlkami, protože nám zajišťuje mimojiné právě dobré držení těla.

Právem ale namítnete, že většinu dne v práci nebo doma musíme stát, sedět, nebo dokonce dělat v předklonu a zvedat břemena. Je mně jasné, že se skutečně nemůžeme úplně špatným polohám vyhnout, ale zapamatujte si několik důležitých rad, jak zmírnit nepříznivé důsledky těchto špatných poloh:

Stoj – naučte se stát s mírně pokrčenými koleny. Zamezíte tím přílišnému sklonu pánve dopředu a prohnutí bederní páteře. Pokud musíte dlouhodobě stát, střídejte polohu , kdy máte nohy vedle sebe a stoj jako při kroku, zatěžujte střídavě pravou i levou nohu. Jakmile je to možné, udělejte pár kroků.  Při pracích jako např. žehlení můžete odlehčit zátěž tím, že jednu nohu střídavě zvednete na nějaký stupínek.

Sezení -  snažte se sedět vzpřímeně s mírně dopředu skloněnou pánví, Pomoci může sedací  šikmá podložka nebo i možnost sklonu sedadla židle. Můžete tuto polohu zpestřit sezením na klekačce, míči apod. Důležité je polohu při sezení měnit, jinak dříve nebo později bude sedět s ohnutými zády a se skloněnou hlavou.

 Předklon –  snažte se vždy o co nejmenší předklon a vždy s pokud možno rovnými zády. Pokud zvedáte něco ze země, vždy pokrčte nohy a snažte se zvedat břemeno co nejblíže u těla. Pokud ho přenášíte, snažte se ho držet na úrovni pánve, tam máme těžiště těla. A hlavně se vyvarujte při zvedání břemene současnému otáčení.  Na práci se musíme vždy dívat přímo a ne bokem. Pokud ale musíte pracovat v předklonu, snažte se co nejrychleji si najít jinou práci. Nikdy si nemůžete na tuto polohu zvyknout  a potíže  se mohou z vyčerpání objevit i v mladém věku.

Takže ještě jednou: nejlepší k udržení správného držení těla je pohyb, sezení je špatné, ještě horší je stoj a nejhorší je předklon s rotací trupu.

Vojtova metoda tzv. Reflexní lokomoce je komplexní cvičební systém, který zlepšuje zejména pohyby automatické (na, které nemyslíme). Ovlivňuje správné držení těla, optimální nastavení kloubů, rotabilitu páteře. Metoda objevená MUDr. Václavem Vojtou. Jejím základním principem je fakt, že v centrálním nervovém systému člověka jsou geneticky zakódované vrozené pohybové vzory, které lze díky stimulaci vyvolat. Jde o velmi přesnou a cílenou terapii,která není jen léčbou DMO, ale miminkům pomůže také od kolik, ublinkávání, upřednostňování jedné strany(tzv predilekce hlavy), oploštění hlavičky, zlepší se neklid, nespokojenost ditete stejně jako můžeme zlepšit sání. Lze touto metodou ovlivnit dobré postavení kyčelních kloubů či upravit pupeční kýlu.A co je důležité, opravdu to dětičky nebolí.

Milé maminky  a tatínkové, přicházíte na rehabilitační oddělení, aby jste pomohli vašemu děťátku a naučili se společně zvládnout těžkosti v životě miminka. Po narození dítěte jsou, jak na ně samotné, ale i celou rodinu kladené vysoké nároky. Je velmi důležité najít si s dítětem pravidelný režim, ať už se jedná o krmení, koupání, přebalování, dobu určenou hře a odpočinek. Stejně tak to je se cvičením. Aby cvičení mělo smysl, má význam k tomu přistupovat s velkou ukázněností.

Opakovaně se v rámci meridiánových masáží dotýkáme klíčového postavení SIK. V následujícím textu se budeme zabývat jeho mobilizací pomocí vlnění stehna a trochanter major

Vlnění stehna

Pacient leží na břiše, nohy položeny na podložce, event. přes okraj lůžka, abychom nebránili rotaci nohou, ruce jsou složeny pod čelem, abychom zachovali přímou polohu páteře.

Při mobilizaci pravé strany stojí terapeut na pravé straně klienta. Jeho levá ruka spočívá na oblasti SIK, pravá ruka na stehně, těsně nad kolenem. Pravá ruka začne rotovat stehno dovnitř a ven, takže vzniká pravidelný vlnivý pohyb. Levá ruka zpočátku v klidu leží na SIK a maximálně tlumí přicházející impulzy. Pravidelné rotace stehna se přenášejí na kyčelní kloub a mobilizují pravý SIK. Je to velmi jednoduchý a efektivní postup. Jeho nespecifita se mně jeví i výhodou, protože oslovujeme při tomto pohybu veškeré měkké tkáně i kyčelní kloub. Pravá ruka může pomoci nejen pasivně, ale aktivně protipohybem  přispět k mobilizaci SIK.

(hyperabdukční fenomén,  znamení „4“, Faberův test)

Je velmi užitečný při poruchách kyčelního kloubu a poruchách křížokyčelního skloubení.

Pacient  při vyšetření leží na zádech, s nataženými nohama. Pacient potom přiloží patu k vnitřní straně kolena a provokuje tím současně ohnutí v kolenním kloubu a flexi, abdukci a zevní rotaci v kyčli . Zopakuje to potom i na druhé straně. Test se může provést takto aktivně ze strany pacineta nebo pasivně léčitelem. Sleduje se velikost vzdálenosti laterálního okraje patelly ohnutého kolena od podložky. Abychom zatížili ještě více křížokyčelní kloub, zatlačíme ještě do ohnutého kolena a druhou rukou do druhostranné přední horní spiny.