Reha Arnika

....rozhýbáme vaše tělo

Akutní případy budou ošetřeny v daný ordinační den po domluvě s rehabilitačním lékařem.


 

Okénko rehabilitačního lékaře

Neřešíme-li příčinu bolestí u dětí, může docházet v průběhu růstu ke zhoršení celkového stavu. Na páteři může docházet k deformitám, mění se i klouby zejména na dolních končetinách a bolesti se stupňují. Kvalita života může být v budoucnu výrazněji omezena. Dospělí řeší bolesti zad a kloubů útlumovými léky, obstřiky, někteří vyžadují i operace. V mnoha případech můžeme počátek potíží nalézt v dětství nebo v mládí.

Jak proti tomu bojovat?

Od narození preferovat spontánní pohyb. To je lezení, chůze, běhání, skok. Již u malého dítěte nechat jej hlavně lézt, nesnažit se ho zvedat. Dítě není malý dospělý. Chceme - li si s ním povídat a hrát, musíme na zem k němu. Dítě nemůžete nutit k činnosti, musí samo chtít, není to cvičená opice, aby se postavilo na jednu nohu, když ho chceme předvést známým. Až bude dítě zralé svalově, samo se postaví. Znovu opakuji: nedívejte se na tabulky vývoje, každé dítě je jiné. Jestli to jedno dítě zvládne v roce, druhé s tím může mít potíže ještě ve dvou létech. Tak to je, nedělejte z toho vědu a netlačte na ně. Většinou se děti nevyvíjejí rovnoměrně, v některých činnostech jsou napřed, v jiných zase pozadu. Pokud na děti budeme tlačit, uvádíme je do stressu a můžeme si docela dobře vypěstovat u něho autistické rysy.

Někdy se mě rodiče ptají, jaký pohyb doporučuji. Doporučuji normální spontánní pohyb, běhat, běhat, běhat... Tím se přirozeně rozvíjí celý svalový systém, protože svaly nepracují izolovaně, ale v celých řetězcích. Nemůžeme zatěžovat jen jednu skupinu svalů. Člověk je uzpůsoben k pohybu, ne k sezení. A zvláště v období růstu.

Různé cvičební systémy nejsou pro děti příliš vhodné, jsou jen návodem a pomůckou. Dítě není schopné ( a ani by ho to nebavilo) provádět opakovaně nějaké stejné pohyby. Několikrát udělá cvik tak jak si přejeme, podruhé již pohyb zjednoduší. Rozhodující je volný pohyb. Takže doporučuji všechny sporty, všechny aktivity, ale musí je podporovat především rodiče! Rodiče v nákupních střediscích slyším křičet na děti: Nelítej, nech toho atd…“

Když vyšetřuji dítě a zjišťuji nějaký problém pohybového ústrojí, ale rodiče jej vedou k pohybu a i některým sportům, nemusí k nám děti chodit na rehabilitaci a přijdou jen na kontroly.

Obecně doporučuji kolektivní sporty, protože jsou většinou i symetrické z hlediska pohybu, např. míčové hry. U dětí do deseti let je výhodné se věnovat více aktivitám, nespecializovat se. Tedy běhat, plavat, jezdit na kole, hrát míčové hry. Každá činnost zaměstnává jinou svalovou skupinu, ale vždy celé tělo. Důležitá je konstituce dítěte, pokud je dítě křehké, astenické, nemůžeme pro něho volit stejné aktivity jako pro spíše svalovější typy.

Nejhorší přístup k pohybu je brzká specializace na jeden sport, např. v sedmi letech dělat jen tenis, golf apod. A pokud se dítě věnuje podobnému sportu, je nutné vyrovnávání jinými pohybovými aktivitami. A vždy stále myslet na správnou obuv, event. ortopedické vložky, pokud jsou nutné.

Pěstování svalů je nezbytné pro zdraví, ale mnoho rodičů i dětí tvrdí, že je to nebaví. A tak se ptám: A co dýchat a vylučovat, to vás baví?

MUDr. Zdeněk Šos, Rehabilitace Šos sro, Dobrovského 254, H.Týn, tel. 379428620, navštivte také naše oddělení v Domažlicích, poliklinika u staré nemocnice, 2. poschodí, tel. 379484511.

Na vyšetření u našich lékařů se objednávejte telefonicky na těchto telefonních číslech ráno mezi 7. a 8. hodinou.

Mezi  lidmi platí obecně názor, že na bolavá záda se přikládá teplý obklad nebo se pacient ponoří do horké vany. Už méně se povídá o tom, že sice člověk vyleze z vany o trochu lepší, ale druhý den již vůbec  nevstane. Vzpomínám si ze své praxe na jednu příhodu, kdy mně zavolal kamarád, abych k němu přijel domů, že má ukrutnou bolest v zádech.  Běžně nejezdím na návštěvy k pacientům, takže jsem ho nějakou chvíli přemlouval, ať přijede do ordinace. Ujišťoval mne, že se opravdu nemůže pohnout, a tak jsem se vypravil k němu.  Bydlí v paneláku a když jsem přišel k němu do obýváku, našel jsem ho na zemi, opřeného o radiátor. Bylo to uprostřed zimy, takže radiátor byl téměř rozžhavený. A kamarád pravil, že chtěl zvednout televizi a prudce ho zabolelo v kříži. Seběhly se všechny báby z domu a jedna přes druhou doporučily, že nejlepší je teplo a právě ho opřely o radiátor. A on se již nezvedl.

Co se stalo? Když se ozývá bolest v zádech, např. po práci na zahradě, někdy při změně počasí, často jako nashromážděná únava svalů, je opravdu vhodný teplý obklad. Můžeme ho aplikovat suchý nebo vlhký. Můžete tedy použít elektrickou dečku ( pozor na probíjení), saunu  nebo pytlíky s gelem, které buď nahřejeme ve vodní lázni anebo vymrazíme( viz dále). Teplo uvolní ztuhlé svaly, pomůže zlepšit prokrvení oblasti a odplaví zplodiny, které se ve tkáni hromadí. Takový postup volíme opravdu často, zvláště jej preferují starší lidé.

Jiná situace ovšem nastane, když k bolesti zad dojde náhle, např. po zvednutí břemene nebo po prudkém neočekávaném pohybu, např. trhnutí celého těla při prudkém zastavení auta nebo tramvaje apod. V tomto případě došlo k protažení svalů a jejich úponů podobným způsobem jako se děje např. při podvrtnutí kotníku, zápěstí apod. Celá oblast oteče, většinou je výrazně omezen i pohyb. Pokud tady přiložíme teplý obklad, ještě zvýšíme prokrvení a otok se zvětší. Je to stejná situace jako kdybychom na podvrtnutí kotníku dávaly horký obklad. To by nás asi nenapadlo. Ale u bolesti zad se obáváme, abychom nenastydli a led nepřiložíme. Takže v případě náhlé bolesti vůbec se nebojte přiložit vymražený obklad s gelem nebo i masírovat postiženou oblast kostkami ledu opakovaně během dne. Pokud jste sportovci, možná máte doma  led ve spreji ( zázračný prostředek k léčení povalujících se fotbalistů na hřišti).   Situace je zase běžnější u mladších jedinců, ale i osmdesátiletý může zkoušet zvednout poleno dřeva a zůstane v pravém úhlu. A potom i on dostane led na záda.

A věřte mně, opravdu nenastydnete!

MUDr. Zdeněk Šos, Rehabilitace Šos sro, Dobrovského 254, Horšovský Týn, tel. 379 428 620, Poliklinika II, U Nemocnice 148, Domažlice, 2. poschodí, tel. 374 442 000, objednávejte se na vyšetření u lékařů telefonicky ráno mezi  7.00-8.00 hodinou

Měl bych se držet svého kopyta, tzn.  jak zacházet s naším pohybovým ústrojím. Dovolte mně tento výlet do jiných částí našeho těla. Důvod je prostý: již měsíc polehávám s rýmičkou a kašlem, a tak jsem nashromáždil docela hodně poznatků a tomto záludném problému lidského zdraví.

Začíná to většinou nenápadně, začneme posmrkávat, tu a tam si zakašleme a nic nevykašláváme. Nemáme teplotu, možná se někdo necítíme až úplně ve formě. Obecným zvykem je, že nad tím mávneme rukou, chodíme dále do zaměstnání a  potíže přecházíme. Většinou nám to opravdu projde. Ale asi to platí spíše u mladších jedinců, kde je rezerva organismu vyšší. U nás jedinců ve druhém poločasu nebo spíše v poslední třetině se takové přecházení většinou vymstí. Snad nejmenší  komplikací  je, že potíže trvají týdny a měsíce. Vzpomínám si, jak nám ve škole říkali, že ve dvaceti viróza a angíny trvají 1-2 týdny, po šedesátce to může být i několik měsíců. Přiznám se, že jsem tomu sám dlouho nevěnoval pozornost, až mne vlastní tělo letos upozornilo důrazně, že je to pravda. Následující rady jsou kompilací oficiální, východní  a „babské“ medicíny – vše co používám, protože nic  pořádně nefunguje.  Snad za nejlepší radu, kterou mohu nyní  dát, je opravdu zůstat v klidu, nepracovat a potíže vyležet. Vezměte si přírodu: všechno se na zimu ukládá do klidu, regeneruje, v aktivitách bychom měli polevit, spíše odpočívat. Patří sem nejen fyzické vypětí , ale i psychické.

Všude čteme a slyšíme, že stačí Paralen, žádná antibiotika.  Ta zabírají na baktérie,  ne na viry. Souhlasím, ale při několikatýdenním průběhu člověk dostane strach, takže se antibiotika předepíší jako  prevence možných komplikací. Asi to není úplně správné, ale rozumím kolegům i pacientům, že své lékaře k tomuto kroku donutí.  Kapky do nosu jsem vyzkoušel téměř všechny, od těch nejzázračnějších  a nejdražších z reklam v televizi až po různé zaručené novinky.  Ideální nejsou, nějaké prostě zkuste. Nebojte se inhalací: do hrnce s teplou vodou dejte několik kapek Atemolu (fi Hadek), ručník přes hlavu.  Nebojte se pocení: východní medicína říká, že pocení vytlačuje energii zanesenou škodlivinami na povrch kůže a ven z organismu. Neměli bychom tomuto procesu bránit.  Hlavně se hned převléci do suchého. Neřešte, že se třeba převlečete třikrát za noc.  Pokud půjdete na krátkou procházku, pořádně se obléknout, dýchat nosem, krýt si šálou oblast úst a krku (na  přechodu ramenou do oblasti krku jsou nejvnímavější body pro vstup chladu do těla). A dále v  teple musí být nohy a bedra.

Stravujte se jednoduše, např. denně vařená polévka, dušené maso se zeleninou apod. Všude slyšíme o blahodárném efektu vitaminů. Tady bych opravdu využil lékáren, berte vitamin C v tzv. megadávkách, tzv. 2x 1000mg. Asi vás to nezachrání, ale celkový efekt vitamínu C určitě tělu pomáhá lépe zvládnout  potíže.  Lepší tady tabletky než syrové ovoce. Dle východní medicíny ochlazuje organismus a to přesně v zimě nepotřebujeme. Stále myslete na teplo, teplo. Teplé obklady na hrudník, prsní balzámy, teplé obklady na oblast ledvin, nestyďte se za vlněné ponožky do postele. A nakonec  jeden super recept. Vy zkušení jej určitě znáte: zázvor ve všech podobách – čaj, nastrouhaný zázvor  s citronem a medem, zázvor bývá součástí i různých sirupů. Údajně obsahuje 640 účinných látek, nevím, které jsou ty nejúčinnější, ale vřele jeho používání doporučuji.  Doplnit si můžete čaj z islandského lišejníku a diviznové kapky.                                                                                 

MUDr. Zdeněk Šos, Rehabilitace Šos sro, Dobrovského 254, 346 01 Horšovský Týn, tel. 379428620,Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., www.reha-arnika.cz

   K dnešnímu zamyšlení mne inspirovala šedesátiletá pacientka, která přišla do ordinace s bolestmi kolenou, kyčlí a zad. Tedy s běžnými problémy v tomto věku.  Paní měla provedena všechna možná vyšetření, od rtg, CT i magnetickou rezonanci, opakovaně ležela v nemocnici a na léky měla tašku. Byl jsem zvědavý, co ode mne bude žádat a ona mne překvapila tím, že nerozumí tomu, že její vyšetření se dost liší, vadilo jí, že se prováděly opakovaně, když ji překládali z jedné nemocnice do druhé, a lišily se i názory lékařů, kteří ji ošetřovali. A tak se mne zeptala, jak je to možné a čemu má věřit.

Paní naťukla velmi častý problém, který se současné medicíny týká. Hned na počátku studia se nastávající lékař dozví zásadní věc: 80% správné diagnózy tvoří správně odebraná anamnéza a vyšetření pacienta. Anamnéza je historie pacienta – o jeho rodině a závažných nemocech, které se v rodině objevují (onemocnění srdce a cév, cukrovka, rakovina), o jeho předešlých nemocech a současných potížích. Jak potíže vznikly, jak se projevují, jak dlouho trvají, kde se potíže nacházejí apod. Ale také má anamnéza zaznamenat vše o jeho práci, co dělá, jakým způsobem, a také čím se baví po práci, zda se věnuje nějakému sportu nebo jen sedí doma u televize. Po tomto „výslechu“  má přijít vyšetření pacienta. Určitě pokud ho vidí lékař poprvé, měl by si ho vysvléknout do spodního prádla a prohlédnout „od hlavy k patě“. A určitě dospěje k nějakému závěru. Záleží samozřejmě na jeho znalostech a zkušenostech.  V tomto okamžiku by se mohly přidat vyšetření krve, moče, rtg a další vyšetření, abychom diagnózu podpořili.

Překotný rozvoj techniky ale posunuje i medicínu do svých spárů. Každým dnem se objevují a vylepšují nové vyšetřovací přístroje a přímo vnucují  lékařům, že bez jejich pomoci pacientovi nepomůže. Drtivá většina potíží pacienta přicházejících do ambulancí praktických i odborných lékařů jsou běžné jednoduché nemoci, které se dají odhalit  jen pozorným vyšetřením. Bohužel často ale nastává složité vyšetřování. Často si je ale pacient i vynucuje a lékař v obavě před možnou chybou raději uposlechne a pacientovi vyhoví. Vyšetření  se také musí objednávat, mnohdy i několik týdnů a měsíců dopředu. A to všechno stojí neuvěřitelné množství finančních prostředků.

A výsledek?  Vzhledem k tomu, že často vyšetření jsou zbytečná, tak i výsledky nemohou nic podstatného ukázat. Vyšetření mají své omezené možnosti, „nevidí“ všechno a ještě samozřejmě dochází k chybám. Americká novinářka Lynne McTaggartová kolem sebe dala dohromady 25 odborníků z hlavních oborů medicíny a pravidelně vydává  přehledy o nejčastějších omylech a rozporných výsledcích současné medicíny.  Pokud Vás tato problematika zajímá, půjčte si její knihu „Co vám lékaři neřeknou“. I zkušený internista může chybně interpretovat ekg, k rentgenu se přistupuje automaticky, stejně tak samozřejmostí začíná i přes velké dávky záření být CT vyšetření. A magnetické pole u magnetické rezonance přesahuje mnohotisíckrát magnetické pole naší Země. Mnohdy zbytečná a ještě nepřesná vyšetření následují další vyšetřování a léčení včetně operací.

 Předešlé řádky nejsou určeny k tomu, abyste nedůvěřovali lékařům, ale jde o to, abyste nevyžadovali zbytečná vyšetření a léčení, které nakonec k uzdravování nevede. Vyžadujte spíše pečlivé vyšetření a vyslechnutí vašich potíží.   Medicína je řemeslo a bud se dělá dobře anebo špatně. 

A má závěrečná rada: „Naslouchejte svému tělu. Většinou vám říká, co máte dělat.“ Možná že to zvládnete i bez lékaře.

MUDr. Zdeněk Šos, Rehabilitace Šos sro, Dobrovského 254, 346 01 Horšovský Týn, tel. 379428620,Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., www.reha-arnika.cz

 

 Při déletrvající jízdě v autě jste se jistě setkali s narůstajícími bolestmi a nepohodou, většinou v zádech a nohách.  Jízda autem dříve nebo později vede k napětí celého těla, a zhoršení držení těla. Často se dopředu předkláníme, máme většinou i dopředu předsunutou hlavu . Zvyšuje se napětí ve svalech, zkracují se prsní svaly, ramena se tlačí dopředu, všechny klouby, vazy i svaly volají o pomoc.

Obecně platí pravidlo, že bychom neměli překračovat jízdu bez odpočinku delší jak 2 hodiny. Potom by měla následovat přestávka nejen kvůli hygienické potřebě a jídlu, ale kvůli  narovnání a protažení. Většinou stačí projít se po parkovišti, řádně se prodýchat, několikrát se protáhnout např. opřeni o auto (třeba pro lepší fixaci si mírně stáhněte okénko u auta, abyste se mohli pevně přidržet). Zkusit předklon. záklon i úklony do stran, narovnat záda, zkusit si hybnost krku do základních směrů – předklon, záklon hlavy a otáčení do strany.  

 Většinou se zdůrazňuje, že nemáme během jízdy telefonovat, upravovat si make-up ( prodlužovat si řasy, lakovat si nehty). Určitě ale také necvičte během jízdy. 

Vzhledem k častým zácpám na silnicích zůstáváme dlouho stát a takovou dobu můžeme využít k jednoduchému cvičení i v autě:

-          Přitlačujte střídavě různé části zad k sedadlu, horní část zad, bederní  oblast 

-          Tlačte špičkami všech prstů obou rukou proti volantu a vydržte několik sekund ( toto můžete i preventivně dělat během jízdy, povzbudí vás)

-          Zapněte břišní svaly a uvolněte, zapněte hýžďové svaly ( i nadzvedněte zadek), krátce vydržte a zase se uvolněte

-          Procvičte si hlezna, paty zůstávají na podlaze a přitahujte a odtahujte prsty nohou, můžete i nadzvedávat patu.

Celkovou dobu bez přerušení jízdy zbytečně neprodlužujte, protože únava nepozorovaně nastupuje a rychle se stupňuje. Pokud byste zkoušeli, co vaše tělo vydrží, tak vězte, že se nedoporučuje denně jet více jak 800-900km ( i s přestávkami), potom již jde o život. Nebezpečná z hlediska únavy je i hodina po jídle. Krev se přesunula do zažívacího ústrojí,  „chybí“ vám v hlavě a můžete usínat. I když jste zkušení, nejezděte na noc. Velmi nebezpečné je vyjet např. večer a jet celou noc. Po půlnoci nastupuje velmi rychle špatně kontrolovatelná únava a nebezpečí mikrospánku. Pravidelné  biorytmy neošidíte. Když už musíte cestovat v noci, nejprve se vyspěte 4-6 hodin a potom teprve vyražte na cestu. V autě používejte osvěžovač vzduchu, např. s citronovými silicemi ( dopor. firmu Hadek)

MUDr. Zdeněk Šos, Rehabilitace Šos sro, Dobrovského 254, Horšovský Týn, tel. 379 428 620, Poliklinika II, U Nemocnice 148, Domažlice, 2. poschodí, tel. 374 442 000, objednávejte se na vyšetření u lékařů telefonicky ráno mezi  7.00-8.00 hodinou

Říká se: kdo spí, nehřeší, ale můžeme našim zádům ve spánku i ubližovat a škodit. Jak ale ležet v posteli a neškodit svým zádům? Víme to dobře všichni: na zádech, na břiše, na boku. Někomu vyhovuje taková poloha, jinému zase jiná. Pokud bychom chtěli usnout v poloze, kterou nepreferujeme, budeme počítat dlouho ovečky ( výborná je také metoda, že si představujete tabuli, na kterou píšete velkými číslicemi pomalu jedničku, potom dvojku, trojku atd. Prý se k desítce nedojde). Ne každá poloha ale je výhodná pro naše záda.

Na zádech jsou záda opravdu nejvíce odlehčena, tělesná váha dobře rozložena. Dávejte si ale pozor na výšku polštáře, krční páteř musí se zády zůstat v jedné linii. Je i výhodný středně tužší polštář, aby se zase hlava nepropadala do záklonu. Nevýhodou je pouze uvolnění čelistní krajiny a jazyka, což vede ke chrápání., což může partnera rušit.

Poloha na boku je druhá nejvýhodnější, jedno jestli na pravém nebo levém boku. Někteří si naříkají jen při poloze na pravém boku, že je pálí žáha, při poloze levém boku, že jim tluče srdce, ale spíše jsou to zanedbatelné problémy. Z hlediska páteře a zad dochází také k uvolnění, chrápání je také mírné. Pouze pozor na polohu hlavy. Polštář musí vyplňovat prostor nad ramenem, aby nedošlo k úklonu hlavy. Vyplatí se na polštář si dávat ještě jeden menší tužší, který bude právě vyplňovat potřebný prostor, aby nedocházelo k úklonu hlavy. Přitažením nohou do  klubíčka se dostáváme do tzv. embryonální polohy, také velmi výhodné z hlediska uvolnění hlavně bederní páteře. Někteří partneři jsou zvyklí spát  na boku, přitištěni k sobě jako dvě lžičky v šuplíku.   Pokud je jim to příjemné, lze jen doporučit.

Poloha na břiše je z hlediska zad velmi nevýhodná, protože záda a šíje nejsou v jedné linii. Abychom se neudusili, musí být hlava permanentně otočena na pravou nebo levou stranu. Snažte se proto této poloze vyhnout.

 Častým dotazem  u lékaře je  zakoupení vhodného polštáře a matrace. Matrace by měla být středně tuhá a hlavně lůžko by mělo být rovné. Vzpomínka na drátěnky, které způsobovaly, že jste leželi prověšeni jako v síti, je opravdu již minulostí. Lamelový rošt lze nastavit tak, že v místech, kde potřebujeme dle polohy klienta více zabořit, je měkčí a zase místa  odlehčená nastavit jako tužší.  Samozřejmě asi by bylo nejvýhodnější, kdyby nám mohl prodejce zapůjčit matraci na měsíc a vyzkoušet si ji. Druhů matrací je mnoho a je to opravdu individuální záležitost. Stejný problém znamená výběr polštáře. Jak už jsem zmínil v předešlých řádkách, vybírat musíme podle nejobvyklejší polohy ve spánku, abychom měli zachovanou linii zad a šíje .

Na závěr této kapitoly jen malá poznámka: Uvědomte si, že poloha, v které usínáte, vůbec není tou, ve které převážně spíte. Během spánku se obracíme. Pokud např. rádi usínáte na boku, zkuste si mezi kolena dát polštář a tím zabráníte otáčení.

A že nemůžete usnout? A probouzíte se? Za to většinou postel nemůže, asi jste si zdřímli přes den.

 MUDr. Zdeněk Šos, Rehabilitace Šos sro, Dobrovského 254, Horšovský Týn, tel. 379 428 620, Poliklinika II, U Nemocnice 148, Domažlice, 2. poschodí, tel. 374 442 000, objednávejte se na vyšetření u lékařů telefonicky ráno mezi  7.00-8.00 hodinou

Lenost drtivě zasáhla současnou populaci, dokonce  se tvrdí, že  nedostatek pohybu může za bolesti zad až z 90%. Zní až neuvěřitelně, že ženy v průměru denně ujdou denně jen 800metrů pěšky a muži 500 metrů. Pokud je to i váš případ, není divu , že svalový aparát zeslábne. Naši kostru drží svaly, nepříznivě  na stav svalů reaguje i napětí a stress. Uspěchaný pracovní den a nedostatek odpočinku vede k napětí svalů až k jejich křečím. Nejvíce náchylné k tomu jsou svaly na šíji, ramenou a  zádech. Samozřejmě nemůžeme zcela pominout vliv věku, změny na kostech i meziobratlových ploténkách, danými opotřebením.  Někteří se vymlouvají na to, že ohnutí už byli prarodiče, a také si stěžovali na bolesti v zádech. Říká se, že až 50% lidé, které poznalo bolesti v zádech, je náchylnější na další epizody bolesti. A že jste po práci tak unaveni, že si musíte lehnout? Viděli jste někdy aktivní sportovce po výkonu? Jdou námahu svalů vyběhat nebo vyjezdit na rotopedu. Spálit kyselé produkty námahy, zaměstnat jiné svaly,  unavené svaly musí relaxovat.

Sezení není to pravé ořechové, to jsme zdůraznili již mnohokrát, ale je zdravější stání nebo předklon?  Platí v podstatě zákonitost, že sezení není vhodné pro zatížení zad, stání je horší a předklon nejhorší. A bohužel hlavně ženy si stání užijí především v domácnosti dostatek.  Vaření, úklid, žehlení. Stání je většinou spojeno i s předklonem. Lituji ženy , které k tomu ještě musí stát i v zaměstnání. Těm bych i věřil, že doma padnou do postele a nechtějí už o ničem jiném slyšet.

V kuchyni musí být přizpůsobené pracovní desky vaší výšce. Standardní výška pracovní je 80cm a je stanovená pro průměrnou výšku ženy 170-175cm. Jste-li menší, určitě nastávají problémy, musíte neustále zvedat ruce a musíte si dávat pod nohy nějaké podložky. Možná používáte i nějaké staré encyklopedie nebo dřevěné hranoly. Lepší na tom nejste, když jste vyšší než 175cm, protože v tom případě jste neustále ohnuti. Máte-li s uspořádáním vaší kuchyně problém a už některé spotřebiče dosluhují (například se rozlomí ovládací kolečko u myčky, nejde sehnat náhradní, takže u myčky máte stále kombinačky k nastavení  kolečka, anebo postupně vyhasínají ploténky  na varné desce nebo nedoléhá trouba a musíte dvířka jistit židlí – neptejte se mé manželky, odkud znám takové  podrobnosti), nejlepší je naplánovat novou kuchyň a parametry nastavit podle sebe. Platí obecně, že když se postavíte k pracovní desce, máte mít natažené nohy, a položíte-li  předloktí na desku, měly by paže a předloktí svírat pravý úhel.

Pokud to nejde zařídit, a řekli jsme si, že sezení je pořád lepší než stání a předklon, zkuste si přisunout k pracovní desce židli a opřít se zadkem o okraj opěradlo. Je to trochu jako chytrá horákyně, ani nestojíte ani nesedíte. Náročnější je se naučit stát jako selka na trhu, s rozkročenýma nohama a lehce pokrčenými koleny. Odlehčení dosáhneme také tím, že budeme střídavě stoupat jednou nohou na nějaký stupínek, malou bedničku nebo něco podobného. Výše postavená noha se postará automaticky o narovnávání vašich zad. Asi to děláte spontánně, že dáte nohu na příčník   u nákupního vozíku, když dlouho stojíte ve frontě u pokladny. Nezapomínejte, že pro vaše záda není ani zdravé zbytečné vytahování, takže potřebujete – li na něco dosáhnout, umýt okna apod., je lepší zase stupínek nebo žebřík než různě panáčkovat na špičkách při věšení záclon. Hlavně během úklidu odpočívejte a dělat vše rozvážně v klidu.

MUDr. Zdeněk Šos, Rehabilitace Šos sro, Dobrovského 254, Horšovský Týn, tel. 379 428 620, Poliklinika II, U Nemocnice 148, Domažlice, 2. poschodí, tel. 374 442 000, objednávejte se na vyšetření u lékařů telefonicky ráno mezi  7.00-8.00 hodinou

Už jste vyzkoušeli alternativní metody léčení bolestí v zádech? – 1. část

V domácích lékárnách máme veliké zásoby léků na nejrůznější potíže, často již několik let propadlé. Ale co kdyby byly zapotřebí, že? Zapomínáme však na to, že většina potíží, zvláště pohybového ústrojí jde zklidnit i bez chemie. Bolesti v zádech mohou mít nejrůznější příčiny, ale také alternativní metody léčení jsou velmi bohaté. Mají ale jeden společný rys: mají probudit sebeuzdravující síly organismu. Chtějí podpořit vaše tělo a také samozřejmě bránit do budoucnosti recidivám potíží. Asi 40% pacientů při svých potížích nějaký způsob alternativní medicíny využili, často s úspěchem. Pravdou zůstává. Že musíte ale s léčbou souhlasit a chtít ji využít. Pokud by vás někdo k léčení akupunkturou nebo homeopatiky nutil a vám to připadalo směšné a nesmyslné, efekt se asi nedostaví.  U mnoha metod neznáme v současné době způsob jejich účinku , ale pokud nám neublíží, není důvod je zcela odmítat. U většiny těchto metod v jejich prospěch mluví i zkušenosti několika staletí ale i tisíciletí používání.

Víra v to, že mně metoda pomáhá, se oficiálně nazývá placebový efekt, a není to nic hanlivého.  I vědecké metody, které mají i prokázaný efekt léčení, s tímto efektem počítají. Tělo není stroj a neznáme všechny mechanismy, jak funguje.  V autě vyměníte součástku a  je opraveno. U člověka ,i v jasných případech postižení, často oficiální metody vědecké medicíny nefungují.  A neumíme to vysvětlit. Nemůžeme se potom divit, že pacienti hledají způsoby, jak si pomoci. Ani u oficiální medicíny, ani u alternativních metod neznáme přesně, který způsob léčení vám může pomoci. Musíme zkoušet. A bohužel u alternativních metod musíme i platit, často velké částky. Určitě buďte na pozoru před metodami a léčiteli, kteří tvrdí něco zaručeného a všeuzdravujícího. Záruky vám nedá oficiální medicína, ale ani léčitel.  Vy se musíte rozhodnout  a věřte svému tělu a své intuici. Nic zázračného neexistuje. Pokud někdo tvrdí, že umí vyléčit všechno,  utíkejte od něho. Buď je to podvodník, v lepším případě duševně nemocný člověk.

Nejčastější alternativní metody u bolestí v zádech jsou masáže a koupele. Od klasické masáže, přes nejrůznější varianty s použitím třezalkového oleje ( Dornova metoda), lávovými kameny, krystaly, baňkami, ale i čokoládou,  koupele v bylinných extraktech,  ale i v pivě. Mám na tyto různé metody svůj názor, že je jedno, čím masírujete. Jde jen o sílu podnětu. Použití baněk je razantnější než hlazení. Důležité je ale, abychom věděli, kde máme masírovat. A to už každý neví. Jeden můj učitel zásadně tvrdil, že kdo léčí v místě bolesti, není úspěšný. Mysleme vždy na to, že v těle všechno souvisí se vším, jedna porucha vyvolává další a v těle se přenáší. Když vám v autě svítí kontrolka benzinu, nebudeme přece opravovat kontrolku. A stejné je to i s lidským tělem. Ploché nohy mohou způsobovat bolesti hlavy i zubů.

MUDr. Zdeněk Šos, Rehabilitace Šos sro, Dobrovského 254, H.Týn, tel. 379428620, navštivte také naše oddělení v Domažlicích,  poliklinika u staré nemocnice, 2. poschodí, tel. 374 442 000. Na vyšetření u našich lékařů se objednávejte telefonicky na těchto telefonních číslech ráno mezi 7. a 8. hodinou.

Okénko rehabilitačního lékaře

Už jste vyzkoušeli alternativní metody léčení bolestí v zádech? – 2. Část

Možná jste někde slyšeli o Alexandrově technice, o rolfingu a podobných technikách. Názvy zní zajímavě, ale v podstatě jde o správné držení těla. Trochu nešvarem moderní doby je oprášit něco starého a dát tomu nový název. Dokonce se to může zařadit i do oficiální medicíny. Stará dobrá „kobra“ z jógy se tak stala vlajkovou lodí australské metody dle McKenzieho. A kobra je tu již několik tisíc let. Jinými zaručenými alternativními metodami jsou osteopatie a chiropraxe, tedy náprava postavení kloubů a páteře. V tichosti se z nich stala metoda oficiální medicíny pod názvem myoskeletální medicína. Pracujeme s kostrou a svaly. Všichni. A když vedle sebe v současnosti postavíte chiropraktika, osteopata a vyškoleného myoskeletálního praktika, asi rozdíly nepoznáte. Všichni pracují podobně. Však také tělo je jen jedno.

Potom je tu mnoho metod, které pracují s psychikou, návratem do minulých let i životů ( reiki), kraniosakrální metoda, u které údajně léčitel vnímá pohyb obalů mozku a míšních plen, vnímá blokády a odstraňuje je dotykem rukou. Netroufám si je hodnotit, protože s nimi nepracuji. Svěřte se ale do rukou jen opravdu zkušených léčitelů. Jakmile se pracuje s psychikou, může vás nezkušený člověk opravdu poškodit.

Asi nejrozšířenější  alternativní metodou je východní čínská medicína na čele s akupunkturou. V Číně je na stejné úrovni léčení bylinami, cvičení a akupunktura, tedy vpichování jehlami do určitých bodů na těle, jak je popsala tradiční čínská medicína během několika tisíc let.  U nás na Západě přišly do módy tyto metody až v minulém století   se střídavým úspěchem.  Nepodařilo se zatím objektivně prokázat jejich efekt jako u ostatních alternativních metod, přesto výsledky léčení jsou natolik přesvědčivé, že tyto zkušenosti vracejí metody stále do hry. Mezitím se snaží vědci jak na Západě, tak na Východě prokázat, že nejde o mystiku a působení na psychiku pacienta, ale o objektivní účinek na lidské  tělo.

Tradiční čínská medicína pracuje s pojmem „proudění energie v těle“. Znáte jistě pojem, že se říká „ je plný energie“ nebo „ je bez energie“.  A stará Čína tvrdí, že v těle proudí  energie a pokud proudí plynule, nikde se nehromadí a nikdy nechybí, člověk je zdráv. Jakmile se někde zablokuje proud energie, člověk  postupně onemocní.   Energie proudí v určitých drahách – meridiánech  a na nich  se nacházejí body (říkejme jim např. regulační ventily). A do nich se podle pravidel, které  se během dlouhé doby  stanovily, napichují jehly. Jednou z úspěšných diagnóz je právě zmírnění bolestí zad. V Německu byla v nedávné době ukončena velká studie (GERAC) 400 pacientů s bolestmi zad, kterým byly aplikovány akupunkturní jehly. Dalším 400 pacientům byly aplikovány také jehly, ale jen povrchně a do vzdálených míst od „správných „ akupunkturních bodů. Třetí skupina také 400 pacientů byla léčena klasicky léky, elektroléčbou, vodoléčbou a cvičením dle pravidel školní medicíny.  Efekt klasické akupunktury byl největší (48% po půl roce prokázalo zlepšení, ale jen 27 % léčených klasickými metodami).                                              

MUDr. Zdeněk Šos, Rehabilitace Šos sro, Dobrovského 254, H.Týn, tel. 379428620, navštivte také naše oddělení v Domažlicích,  poliklinika u staré nemocnice, 2. poschodí, tel. 374 442 000. Na vyšetření u našich lékařů se objednávejte telefonicky na těchto telefonních číslech ráno mezi 7. a 8. hodinou.

Okénko rehabilitačního lékaře

Už jste vyzkoušeli alternativní metody léčení bolestí v zádech? – 3. Část

S akupunkturou jsem se seznámil na týdenním kurzu  brzy po promoci (je to už 40 let). Zajímala mne, protože záhy jsem v praxi pochopil, že školní medicína většinou jen tlumí příznaky nemoci, udržuje vleklé nemoci v určitém snesitelném réžimu, ale pacient se jich málokdy úplně zbaví.  Ale hlavně jsem vnímal, že neumíme dobře pochopit stavy, kdy pacient říká, že „se necítí dobře“ nebo „ jako by na mne něco lezlo“. Všechna vyšetření jsou většinou normální a  a člověk se necítí dobře. A najednou během určité doby opravdu onemocní anebo se potíže ztratí. Bylo mně jasné, že spíše nemáme nástroj, jak zjistit poruchu a pokud se potíže samy ztratí, tak zřejmě organismus to zvládá svými samoléčitelskými schopnostmi. Po týdenním kurzu jsme byli odkázáni na zkoušení vpichování jehel nejlépe do rodinných příslušníků, abychom se procvičili. Odnesla to má manželka (tvrdí, že díky akupunktuře i otěhotněla). Přiznám se ale, že jsem zkoušel akupunkturu jen ojediněle. Přece jen jsem pracoval na rehabilitaci, kde se skalpel nepoužívá a vpichování jehel mne trochu odrazovalo. Hrozí krvácení, infekce ( zvláště v dnešní době včetně vážných infekcí jako je HIV, žloutenka apod.). A ne nepodstatnou věcí je i bolestivost vpichu.

Začátkem 90. let minulého století jsem se zúčastnil kurzu v Německu, nazvaného Akupunkt-masáže dle Willyho Penzela.  Původním povoláním lodní inženýr se pokoušel pomoci své těžce nemocné manželce zvládnout její jaterní onemocnění. Klasická medicína neměla řešení, a tak začal studovat tradiční čínskou medicínu. V Německu stejně jako u nás ale jehly smějí aplikovat jen lékaři (v současné době se to ale moc nedodržuje). Rozvinul tedy metodu, kdy masíruje kovovou tyčinkou meridiány a stimuluje tlakem tyčinky nebo prstem i jejich body podle starých pravidel. Pokud nevpichujeme jehly, ale působíme tlakem nebo masážně, mluvíme o akupresuře. A zase jeden z největších úspěchů slaví snižování bolestí pohybového ústrojí.  Ale nezapomínejme, co už jsem napsal v předešlých odstavcích: metoda dává podnět tělu, impuls. Neumí udělat nový kloub, novou páteř. Ale umí nastartovat, přeladit organismus, aby potíže lépe zpracoval a vyrovnal se s nimi. Podařilo se mně  získat licenci pro výuku v naší republice a na Slovensku a mnoho let tak ročně proškolíme desítky léčitelů , masérů i lékařů. Samozřejmě jsou tito léčitelé dostupní i pro čtenáře tohoto časopisu.  Po celou dobu práce mne ale trápil fakt, že neumím dobře najít body a změřit „energii“ v drahách. Spojil jsem se s několika šikovnými kamarády a s jejich pomocí jsme vyvinuli originální český přístroj ACUM, který umí vyhledávat body na drahách a umí  proměřit jednotlivé meridiány. Údaje se přenášejí do počítače a na grafech je potom přehledně vidět, kde je porucha. Není to diagnóza, je to jen určení energetické poruchy v těle, zjistíme, která dráha je přeplněná a která naplněná málo energií. Když si pacienta pečlivě vyzpovídám, vyšetřím i klasickým postupem, jak jste na to zvyklí z našich ordinací a přidáme k tomu tento „jiný“ pohled na člověka, můžeme často odhalit věci, které se běžně odhalit nedaří. A víme sami, jak mnohdy je to složité, jak pacienti chodí od doktora k doktorovi, jezdí z jedné nemocnice do druhé a nemůžeme se ničeho dopátrat. A to je můj pohled na alternativní metody:  Je jen jedno lidské tělo, je jen několik různých pohledů na ně. A musíme využít vše, abychom pacientovi pomohli a neublížili!

MUDr. Zdeněk Šos, Rehabilitace Šos sro, Dobrovského 254, H.Týn, tel. 379428620, navštivte také naše oddělení v Domažlicích,  poliklinika u staré nemocnice, 2. poschodí, tel. 374 442 000. Na vyšetření u našich lékařů se objednávejte telefonicky na těchto telefonních číslech ráno mezi 7. a 8. hodinou.

Co mám dělat, nic mně nepomáhá…

Pacienti přicházejí do ordinací s čím dál větší porcí potíží. Vysoký krevní tlak, bušení srdce, bolesti hlavy, mezi lopatkami a v kříži, nespavost, únava. Když si s nimi povídám a zeptám se, jaké léky užívají, většinou si je nepamatují, ale mají celý jejich seznam sepsaný v peněžence. Raději se ani neptám, zda je opravdu všechny berou, ale vzhledem k tomu, že ke mně došli, tak si myslím, že je střídají podle fáze Měsíce. Jinak by museli mít ještě o mnoho potíží více, možná že by byli i mrtví.

Asi je nám všem jasné, že to dále takovým způsobem nejde.   -Celý svět kolem nás pádí nesnesitelným tempem, není čas na odpočinek, nároky se neustále zvyšují. Snažíme se být stále rychlejší, chytřejší, ale stále to nestačí. V mnoha oblastech, hlavně ve sportu jsme se dostali na hranice lidských možností. Ale chceme stále rychleji, výše. Za jakou cenu? To je na jiný článek.

Když to nezvládáme, objeví se různé potíže. Většinou vyšetření neodhalí nic vážného. Pacienti však předpokládají, že najdou řešení u nás, ve zdravotnictví. Když nás obejdou několik odborných lékařů, většinou se situace moc nezmění, jen jim přibude dalších několik léků. Aby neodešli s prázdnou. Již delší dobu cítím, že při své práci více mluvím než v minulosti. Vyptávám se na zdánlivě nesouvislé skutečnosti s potížemi pacientů, zeptám se i na rodinu, děti a hlavně práci. Za mého mládí se tvrdilo, že „práce šlechtí člověka“, v současné době mám ale pocit zvláště v různých ženských povoláních a montovnách, že práce škodí a ubližuje. Dlouhé směny, noční i dvanáctihodinové, často v nevhodných polohách / sem patří i trvalé sezení, stání nebo dokonce předklon/, špatné mezilidské vztahy, často šikana ze strany vedoucích.  To vše vede k postupnému vyčerpání. Strach z onemocnění a možného propuštění situaci ještě zhoršuje. Odborně situaci nazýváme stresem, dlouhodobé vyčerpání nazýváme vyhořením. Nic nás nebaví, vše nás rozčiluje, 2 týdny dovolené většinou nepomohou. Dříve nebo později se skutečně objeví nejrůznější tělesné potíže. Když se vrátíte v textu zpět, je jasné že lékaři nemohou zodpovědně pomoci. Že dostanete antidepresiva, něco na spaní a něco na bolest, to samozřejmě problémy neřeší.

Co máte tedy dělat?  Nehledejte tam, kde nic nenajdete. Řešení máte ve svých rukách, i když to není jistě jednoduché. Vím že je nutné chodit z existenčních důvodů do práce, ale určitě se můžete poohlédnout po jiné. Že Vám partner pije a ubližuje? Také jistě není jednoduché to rozseknout jen tak. Ale nemusíte to snášet do nekonečna. Najděte odvahu a mluvte o svých potížích a problémech, pojmenujte je a pokuste se najít cestu k jejich řešení. Snažte se objevit příčinu, nezabývejte se důsledky, i když jsou v tuto chvíli pro vás nepříjemné. Řešení jistě vymyslíte, nebojte se.  Možná bude nutné opravdu odejít i na pracovní neschopnost, lepší je jistě dovolená. Hlavně netvrďte, že to bez vás nejde, že to nikdo neumí udělat stejně nebo i lépe než vy. Možná budete mile překvapeni, jak kvalitní máte kamarády, sousedy a partnery.      

 

Stáří a domov pro seniory – 1. část

Několik let již měsíčně napíši několik řádek, abych vám poradil, jak nakládat se svými bolístkami a potížemi. Když si listuji časopisy, různými magazíny, poslouchám televizi a sleduji facebook, odevšad na mne vyskakují podobné rady, nyní již většinou doprovázené i nádhernými videoukázkami, jak to v těle je zařízené. Také se přidávají zaručené recepty na všechny potíže, řídnutí kostí, erekci a stárnutí.  Zákonitě musí člověk nabýt dojmu, že vše je jasné, vše je vyřešené a život je jedna slast. Připíjíme si na zdraví, přejeme si štěstí do dalších let a také se opravdu dožíváme vyššího věku. Ženy se již dožívají průměrně přes osmdesát let, muži se této hranici blíží. Také se jistě prodlužuje období, kdy se dobrému zdraví těšíme. Medicína zjišťuje, že vysloveně žádná nemoc nepatří ke stáří a nemusí jej nutně provázet, tedy není „povinná“. Pouze některé nemoci přicházejí častěji. 

V ordinaci trávím již čtyřicet let a mnoho pacientů léčím opakovaně během roku. Přestože se já i moji kolegové snažíme, skutečnost je taková, že tyto pacienty neumíme trvale vyléčit. Anebo možná pacienti příliš nedbají našich rad  a věří, že to nějak dopadne.   

Pokud nám to život dopřeje, není stárnutí jen dobou čekání na smrt (nedávno jsem slyšel rozkošný citát: stárnutí není podzimem života, ale jarem smrti). Asi zatím nezvládáme plně zabránit, aby se k nám nastěhoval Alzheimer, nezabráníme zcela rozvoji Parkinsonovy choroby, cukrovky, onemocnění srdce a postižení kloubů a páteře. Pacienti se mne ptají na vhodnost různých zaručených receptů a doplňků stravy. Většinou se usmívám a říkám, že určitě zaberou ty nejdražší. Těm se většinou věří nejvíce. Z mých článků opakovaně zaznívá rada na pravidelný pohybový režim, doporučuji chůzi s hůlkami.

Stárnoucí člověk se na sklonku života může dostat do situace, kdy jeho vrstevníci jsou již mrtví nebo ve vesnici chybí obchod, škola, hospoda, lékařská péče. Co budu dělat, až budu starý a neschopný? Určitě vám přeji, abyste byli obklopeni svými nejbližšími nebo lidmi, kteří vás mají rádi. Lákavý a zidealizovaný je model stárnutí a umírání na statku, v kruhu rodiny. Vejminek s lavičkou na sluníčku. Kolem všechny děti a vnoučata, zvířata. Ráno děti dědečka obují, dají snídani a zatopí. Tento tradiční způsob rodinného koloběhu byl geniální. Staroušci dožívali v klidu pod denním dohledem, občas pohlídali děti, děti pohlídaly je, byli stále užiteční radami do hospodářství. Žili do smrti na svém statku!  Tento ideál je ale z minulého století. Dnes děti staroušků bydlí ve 2+1 a chodí do zaměstnání až do 65 let (nejméně).

 S ubýváním tělesných sil se starý člověk rychle dostává do izolace sociální. Víte, že osamělost zvyšuje hladinu stressu? Že sociální izolace zvyšuje riziko předčasné smrti? Že sociální izolace oslabuje imunitu? Udržováním společenských vztahů posilujeme smysl života!  Pokusíme se v následujících pokračováních nastínit řešení některých palčivých otázek spojených se stářím, nemocemi a samotou.

Zdeňka Šosová a MUDr. Zdeněk Šos, Rehabilitace Šos sro, Dobrovského 254, H.Týn, tel. 379 428 620, navštivte také naše oddělení v Domažlicích,  poliklinika u staré nemocnice, 2. poschodí, tel. 374 442 000. Na vyšetření u našich lékařů se objednávejte telefonicky na těchto telefonních číslech ráno mezi 7. a 8. hodinou.

Okénko rehabilitačního lékaře

Stáří a domov pro seniory – 2. část

Opusťme myšlenku vejminku. Jsme v  jiném století, systém bydlení 2+1 nebo 3+1, všude schody, děti chodí do zaměstnání ráno po šesté hodině a vracejí se po 16. Hodině. A hlavně je jim samotným přes 60 let. Sami jsou staří a nemocní, někdy i oni leží v nemocnici a mají své potíže.  Sourozenci si vyčítají, kdo se o starouška stará víc nebo míň. Už jste to také zažili? Ono starat se o někoho 24 hodin denně je velmi namáhavá práce.  Pacient zvoní každé 2 hodiny, chce se v noci dívat na televizi, protože nemůže spát. Ale vy spát můžete a chcete! Polívka je samá voda, čaj je hořký, chleba nechce, houska je tvrdá,  jedna noha pálí, druhá zebe.

Víte že  jen 10-15% postižených a nemocných má to štěstí, že ho nejbližší neopustí? Zažil jsem  situace, kdy nemocného opustili nejbližší ještě za jeho pobytu v nemocnici. Na druhou stranu jsem zažil osud jednoho vozíčkáře, kterému manželka s krumpáčem vykopala bazén na zahradě. Ale to jsou ojedinělé příběhy.  Nedávno zemřel pán, který každé jaro nosil všem ženám v okolí svého bydliště  kytičku konvalinek, kterou chodil vlastnoručně natrhat do lesa. Bylo mu 89 let a dařilo se mu to do posledních let dodržovat.

Ale vraťme se k běžné realitě.  Máme tu stárnoucího člověka, v drtivé většině více nebo méně nemocného. Stárnoucí člověk také cítí, že stáří sám nezvládne,  ale málokdy chce o svém konci hovořit. Chce to odvahu, trochu nadhledu a humoru. Otázku stáří a stárnutí bychom měli se svými rodiči řešit, dokud jsou schopni rozumně zvážit různé okolnosti kolem svého života, majetku atd. Měli bychom se jich včas ptát, jak by to chtěli a jak je to reálně možné. Tím, že tuto otázku odsouváme do pozadí a myslíme, že je ještě brzo, jen ztrácíme čas.  Hrajeme si na schovávanou před příbuznými a před sebou. Staříček vnitřně cítí, že je správné udělat pořádek za života, ale také se toho obává. Přání vyslovená za života otce děti respektují lépe než po jeho smrti. Otevřete taktně a nenásilně toto téma a hovořte o tom několik let dopředu. Je to prospěšné. Naše vzdálená příbuzná nám vyprávěla příběh své staré matky a jejím úspěšném přechodu do Domova pro seniory. Jednoho hezkého dne uzavřela se svojí matkou domluvu, že dokud bude chodit, zůstane doma. Jakmile ulehne a nebude schopna se o sebe starat, bude nějaký čas u ní doma a potom půjde do domova důchodců. Několik let vše opakovně probíraly, řešily otázku majetku, otázku pečovatelských služeb, klady a zápory domova důchodců, o kterých slyšela v televizi a od známých. Ale i jí bylo jasné, že do rodné chalupy se nebude moci vrátit, protože by nezvládala sebeobsluhu. Možností je několik: pečovatelská služba- není ale 24 hodin, dcera se k ní nastěhuje ( do poslední chvíle se ale čeká, zda to neudělá další sourozenec) – tzn. že opustí svoji rodinu, která bude logicky nespokojená. Nebo si vezme matku k sobě. Ta bude spokojená jen z počátku, postupně bude vše odmítat. A domov důchodců? Je zde stálá péče, pravidelné jídlo, aktivity, sociální kontakty.

 „ Já bych maminku nikdy do důchoďáku nedala“ tvrdí jedna paní.  A tak si pojďme o důchodcích popovídat.

Zdeňka Šosová a MUDr. Zdeněk Šos, Rehabilitace Šos sro, Dobrovského 254, H.Týn, tel. 379428620, navštivte také naše oddělení v Domažlicích,  poliklinika u staré nemocnice, 2. poschodí, tel. 374 442 000. Na vyšetření u našich lékařů se objednávejte telefonicky na těchto telefonních číslech ráno mezi 7. a 8. hodinou.

Okénko rehabilitačního lékaře

Stáří a domov pro seniory – 3. část

 Naše babička se dožívá 90 let, vloni podstoupila operaci zlomeného krčku stehenní kosti, půl roku jsme ji  ošetřovali doma a nyní je v domově pro seniory.  Maminka ještě před úrazem byla čiperná,  ale již několik let chodila jen s čtyřkolovým chodítkem, byla částečně inkontinentní. Ráda každý den byla na zahrádce a u slepic,  dokázala objet na chodítku  celou vesnici. Bohužel náhle v jedné vteřině bylo všechno jinak. Uklouzla a  absolvovala operaci. Naučila se sice znovu chodit, ale nemohli jsme ji již vrátit do jejího domečku na venkově, to by sama nezvládla.  A riziko dalšího úrazu by bylo obrovské.

 Pacient se vrací z LDN nebo nemocnice, je starý a nesoběstačný. Jak dál? První volba je většinou: „Nastěhuješ se k nám“. A nastává hra na pacienta a ošetřovatele. Pacient je pasivní jednotka, chce vozit, nechce chodit, jeho aktivita upadá. Jednoho dne vám řekne: „Chci domů, jsem tady jako ve vězení!“ Pacient vidí 90% věcí negativně a dává to za vinu vám. Nechce hrát šachy, nechce žádné vaše zábavné pokusy, protože on je také svázán svojí rolí pacienta. Musí telefonovat a všem vyprávět, co ho bolí a co je všechno špatně. Tento pacient chce zpět své sociální kontakty! Nebylo to snadné pro nikoho z nás. Nezávazná návštěvy v domově je velmi prospěšná, aby nešel člověk do neznáma. Trochu jsme se samozřejmě obávali, aby to nevnímala tak, že se jí chceme zbavit, ale ona úplně rozkvetla. Ale určitě se vyplatilo, že jsme o podobné možnosti mluvili již několik let předem. Nebylo to nové téma. Maminka rozdělila majetek, rozdala vnoučatům všechny cenné věci a odešla do domova pro seniory. S sebou si vzala své oblíbené obrazy, televizi, křeslo a fotografie vnoučat. Z pacienta se stal obyvatel nového společenství. Při každé návštěvě mně vypráví, s kterou paní je kamarádka, se kterou chodí do dílny vyrábět obrázky, se kterou sedí u stolu. Vypráví mně osudy nových kamarádek a dělí se s nimi o dárky, které jí vozíme.    Potřebuje boty, šaty, silonky, protože jezdí pravidelně na výlety. Každý den něco vyrábí v dílně, pravidelně cvičí, luští křížovky. Jezdí s chodítkem, ale nezastaví se. Nemá ani pořádně čas si pustit televizi, jak je zaneprázdněná.  Jednou za čas si ji bereme domů na víkend a jednou týdně ji  v domově navštěvujeme.

Celý život chodíme do práce, musíme se o něco starat. A najednou se o nás někdo  stará,  nemusíme uklízet a vařit, máme zaručenou zábavu i nové přátele.  Život se musí žít za všech okolností naplno a má matka přijala změnu bez trpkosti. Tak byla vedena i svojí matkou. Je i na nás, abychom své blízké nesvazovali rolí nespokojeného trpícího pacienta.

Babička úplně rozkvetla. „Netelefonuj mně po ránu, budu na cvičení. Já nic nepotřebuji, jsem spokojená.“ Netvrdím samozřejmě, že domovy pro seniory jsou jediným řešením, ale na vlastní rodině vidím, že je o klienty úžasně postaráno.  A z pacientů se stanou obyvatelé domova. A pro nás je to jako  balzám. A také jsme již po několika měsících zažili okamžik, kdy při návštěvě svého bývalého domova, najednou řekla: „Už pojedeme domů? Mám už v důchoďáku domluvenou večeři.“

Zdeňka Šosová a MUDr. Zdeněk Šos, Rehabilitace Šos sro, Dobrovského 254, H.Týn, tel. 379428620, navštivte také naše oddělení v Domažlicích,  poliklinika u staré nemocnice, 2. poschodí, tel. 374 442 000. Na vyšetření u našich lékařů se objednávejte telefonicky na těchto telefonních číslech ráno mezi 7. a 8. hodinou.

 

   V naší republice řídnutím kostí, odborně nazývaným osteoporóza, trpí téměř milión lidí. Nejvíce jsou postiženy ženy po padesátce. Vlivem změn hladiny pohlavních hormonů u žen trpí osteoporózou až třetina žen v tomto období. Ušetřeni ale samozřejmě nejsou ani muži, i když méně ve srovnání se ženami. Obviňovat ale z tohoto problému jen hormony a stáří by bylo nespravedlivé, protože pevnost kostí vrcholí kolem věku 25 let. Do té doby se ukládají v těle minerály a vápník. Jako do banky. Stimulací pro správný vývoj kostí má i stále zmiňovaný pohyb, který  zvyšuje svalové napětí a podporuje ukládání nezbytných látek. Tím zlepšuje pevnost kostí. Jinými slovy: Kdo nemá pevné kosti v mládí, snadněji kost prořídne ve stáří.

Příznaky řídnutí kostí jsou zprvu nenápadné, většinou se o pár centimetrů zmenšíme a řidší kost je náchylnější  k přetížení, a objevují se bolesti. Nejvíce jsou postiženy obratle,  horní konce stehenní a pažní kosti, a zápěstí.   Nepříjemnou komplikací je potom i zlomenina v těchto oblastech.

Zaručená rada neexistuje, důležitý je ale přísun vápníku a vitaminu DKvalitním zdrojem vápníku je kvalitní mléko, tvrdé sýry a jogurty, sardinky,  sójové boby, fazole, brokolice, lískové ořechy, mandle, špenát, ovesné vločky, tmavé pečivo a vaječné žloutky. Existuje i mnoho tablet s vápníkem nebo v kombinacích s ostatními minerály a vitaminy.  Důležité je ale si i uvědomit, co zbytečně množství vápníku v těle snižuje.  Je to velký příjem soli, alkoholu, vstřebávání vápníku snižuje i kofein. Kyselinotvorné potraviny (cukr, bílá mouka, káva, nápoje typu cola) způsobují uvolňování vápníku z kostí a zubů (je použit k neutralizaci při překyselení organismu). Všechna tato fakta asi znáte, neboť se při psaní o řídnutí kostí většinou zmiňují.

Rád bych se ale podrobněji zastavil u druhé důležité látky a tou je vitamin D. Za normálních okolností se vitamín D  tvoří v kůžipůsobením slunečního záření z provitamínu 7 –dehydrocholesterolu  za vzniku vitaminu D3. Tato schopnost výroby vitamínu v kůži   by měla stačit na pokrytí až 80 % denní potřeby, v závislosti na zeměpisné šířce a ročním období. V potravinách se vitamin D /cholekalciferol/ nachází v rybím tuku, játrech, mléce, játrech a vaječném žloutku. Vitamin D je nezbytný přivstřebávání vápníku a fosfátu ze střeva.  Ale nedostatek vitaminu D poznáme i v oslabení naší odolnosti. Dlouhodobý nedostatek vitamínu D je prokazatelně spojen s vyšší náchylností k  infekcím a chřipce. Přímý vliv na nedostatek vitamínu D má hlavně jídelníček, pobyt na slunci a pohyb. Proto mně vadí  současná až téměř hysterie  ve společnosti v souvislosti s pobytem na slunci a přiměřeným opalováním. Nahrazovat pobyt na slunci tobolkami rybího tuku mně připadá zcela zbytečné.

A opět můžeme končit větou: vezměte hůlky a ven do přírody. A když bude svítit sluníčko, tak se neschovávejte. Vždyť za život na Zemi vděčíme jen jemu!

MUDr. Zdeněk Šos, Rehabilitace Šos sro, Dobrovského 254, Horšovský Týn, tel. 379 428 620, Poliklinika u Nemocnice 148, Domažlice, 2. poschodí, tel. 379 484 511. K vyšetření u lékařů se objednávejte na těchto telefonních číslech denně mezi 7.-8.hodinou.


 

MUDr. Zdeněk Šos

Pondělí:   8:00 - 12:00
Horšovský Týn - rehabilitace, na objednání,

tel. 379 428 620
Úterý:     8:00 – 12:00
Staňkov, na objednání tel.379484177

Holýšov, na objednání tel.379 491 583

Čtvrtek:   8:00 - 12:00
Domažlice, Poliklinika II, U Nemocnice 148,
na objednání tel. 374 442 000, mobil 601593370 
Pátek: 8:00 - 12:00
Horšovský Týn – na objednání tel. 379 428 620

MUDr. Iveta Holečková      

Úterý:     8:30 - 15:00
Domažlice, Školní ulice / rehabilitace J.Kalousové/

na objednání tel.606 336 509
Středa:   8:00 – 12:00
Horšovský Týn - dle objednávky tel. 379 428 620

Čtvrtek:  8:00 - 12:00
odpolední hodiny vyhrazeny dětským
klientům Horšovský Týn – dle objednávek tel. 379 428 620

Pátek:     8:00-12:00
Poliklinika II, U Nemocnice 148, rehabilitace,
Domažlice- tel. 374442000 dle objednání, mobil 601593370

Rehabilitace Horšovský Týn

pondělí- pátek
7:00- 15:00 dle objednávky

tel: 379428620.
Objednávat se můžete
od 7:00-8:00 denně

Rehabilitace Šos,
Poliklinika II, Domažlice

Pondělí- pátek 7:00-15:00
dle objednávek,
tel: 374 442 000

 

 

acum arcommini trezalka bioteta