Blog: REHABILITACE ŠOS

Nejméně jednou během každé ordinace slyším otázku:“ A mám také artrózu?“ Když se zeptá pacient nad 40 let, vždy odpovídám, že ano. Artróza není nic mimořádného , je to známka opotřebení kloubů a tedy ji máme všichni. Postupem let se chrupavka v kloubech ztenčuje, objevují se v ní praskliny, povrch kloubu je nerovný, není zcela hladký, snižuje se množství nitrokloubní tekutiny a na poškozených místech, většinou na okraji kloubů se tvoří výrůstky. Najdeme je prakticky na všech kloubech, ale především tam, kde je zatížení u člověka největší, tedy v kolenou, kyčlích a na páteři. Tělo neumí opravit poškozenou chrupavku a snaží se „zalepit“ namáhané místo.

Co mám dělat, nic mně nepomáhá…

Pacienti přicházejí do ordinací s čím dál větší porcí potíží. Vysoký krevní tlak, bušení srdce, bolesti hlavy, mezi lopatkami a v kříži, nespavost, únava. Když si s nimi povídám a zeptám se, jaké léky užívají, většinou si je nepamatují, ale mají celý jejich seznam sepsaný v peněžence. Raději se ani neptám, zda je opravdu všechny berou, ale vzhledem k tomu, že ke mně došli, tak si myslím, že je střídají podle fáze Měsíce. Jinak by museli mít ještě o mnoho potíží více, možná že by byli i mrtví.

Asi je nám všem jasné, že to dále takovým způsobem nejde.   -Celý svět kolem nás pádí nesnesitelným tempem, není čas na odpočinek, nároky se neustále zvyšují. Snažíme se být stále rychlejší, chytřejší, ale stále to nestačí. V mnoha oblastech, hlavně ve sportu jsme se dostali na hranice lidských možností. Ale chceme stále rychleji, výše. Za jakou cenu? To je na jiný článek.

Existuje mnoho  nepříznivých faktorů, které se na bolestech zad mohou podílet. Přetížení špatnou pracovní polohou, prochlazení, průvan, artróza, výhřez ploténky, překyselení organismu, obezita, nedostatek pohybu, nemoci  a mnoho dalších. Každá z těchto příčin má  svůj podíl, ale současné studie  zjistily, že až téměř v  90%  lékař neodhalí  přesnou konkrétní příčinu našich bolestí zad.  Pokud se pacient chce zbavit bolestí dlouhodobě, musí  se do léčení zapojit také.  To znamená, že musí pracovat na většině zmíněných faktorů  a pochopit,, že musí své zdraví budovat sám. Jako se buduje dům. Cihličku po cihličce. A nikdy to nevzdávat.

Následující  řádky  bych nemusel psát já ani jiný lékař, můžete je vyslovit sami. Asi měly být i prvním dílem našeho seriálu.
V našem životě je nejdůležitější chápání našeho těla jako celku.   Současná medicína nás postupně naučila dívat se na naše tělo jako na oddělené části. Máme odborníky a oddělení pro řešení  problémů oka, uší, srdce, žaludku, kyčlí, žil, abych jmenoval zcela namátkově. Zlí jazykové kousavě poznamenávají, že chybí už jen samostatný odborník pro pravé a levé oko. Postupem let se ale zcela vytratilo chápání těla jako jednoho celku, ve kterém je vše   spolu spojené.   Možná jste zaslechli slovo celostní nebo holistická medicína.

Hlavním řídícím systémem v těle je nervová soustava, která z mozkového centra pomocí nervů ovládá celé tělo. V každé vteřině je zpětně mozek informován o stavu všech orgánů v těle a  o každém pohybu. Nic mu neunikne. Celý systém kromě nervů je vylepšen pomocí krevního oběhu ještě řízením přes hormony, které produkují žlázy s vnitřní sekrecí /např. štítná žláza, slinivka břišní, nadledvinka/ a vše je pod kontrolou podvěsku mozkového/ hypofýzy/. A ta samozřejmě podléhá vlivu zase řízení mozku. Vše je dokonalé, ale nesmí do toho zasahovat příliš rušivých faktorů. Pokud  to potom organismus nemůže zvládnout, začne dělat chyby.

70-8O% lidí ve věku 30-60 let trpí  alespoň občas bolestmi v zádech. Někteří bohužel mají potíže většinu roku. Obvyklá terapie v ordinacích ortopedů, neurologů, ale bohužel i na rehabilitacích spočívá v podávání léků tišících bolest (analgetika) a léků uvolňujících svaly (myorelaxantia), k tomu se  přidávají obstřiky, klid na lůžku a později  často vodoléčba a elektroléčba.
Při vyšetření se ptám,  zda pacient pravidelně cvičí nebo sportuje. Již mne ale nepřekvapuje, že i mladí lidé odpovídají, že nikoliv, že na to nemají čas nebo se věnují nějaké pohybové aktivitě jen občas.
Vědecké studie z Univerzity v Heidelbergu z r. 2009 prokázaly, že i u nekomplikovaných výhřezů plotének léčení bez pohybu  celý proces hojení zpomaluje.
Pohybem se zvyšuje prokrvení, zlepšuje se výměna látková ve tkáních a produkují se látky tělu vlastní, které tlumí bolesti (endorfiny). Zároveň  pohyb posiluje svalovinu, čímž se vytváří pro páteř ochranný korzet.

Vzpřímené držení těla je pro člověka velmi náročné a od okamžiku, kdy se v roce postavíme, o něho neustále musíme bojovat. A bohužel většinou prohráváme. Je smutné, že hodně dětí již tento souboj prohrává  v předškolním a školním věku. Dětí se špatným držením těla neustále přibývá a spolu s nadváhou dětí, snižující se kondicí dětí je obrazem současné doby.
Sedavý způsob života, který ovládá náš životní styl v dospělosti, dále přispívá ke zhoršujícímu se držení těla. Sedíme většinou v zaměstnání, a po návratu domů se povalujeme  u televize a počítače.
Není divu, že tělo původně určené k pohybu, se s touto změnou stylu nemůže vyrovnat.

S bolestmi zad se setkáváme již v dětském věku. Příčinu vidíme již u kojenců při neideálním pohybovém vývoji, jehož výsledkem je vadné držení těla. Některé dítě v kojeneckém věku neprojde kvalitně jednotlivými vývojovými stupni (opora, otáčení a hlavně lezení), navíc je rodiče často předčasně posazováno, nemá pak dobře vyvinutou svalovou koordinaci. Nedostatek vhodného pohybu v předškolním a hlavně ve věku školním vede k chabému (zborcenému) držení páteře, následně k útlaku a dráždění nervů a výsledkem jsou bolesti zad, případně i hlavy a dalších oblastí. Chybou bývá i přetížení dítěte nadměrným pohybem při předčasném výkonnostním sportu, zejména s asymetrickou zátěží. K tomu se přidává sedavý způsob života dnešních lidí a celkový životní styl.

Studie kliniky při univerzitě Aertawe Bro Morgannwg ve Velké Británii zaznamenala dvojnásobný nárůst onemocnění páteře mezi dětmi. Dříve děti strádaly podvýživou, nemocemi, zimou a mnohým dalším, ale žádné však na rozdíl od dnešní doby netrpělo bolestmi zad a hlavy, což jsou typické neduhy moderní doby. Dosud se o těchto problémech hovořilo jen v případě dospělých. Nyní se již objevují kolem sedmi let věku dítěte. A jako příčina hlavní se uvádí drastická změna životního stylu spojená s používáním moderní elektroniky a nedostatkem pohybu.

Na konci osmdesátých let jsme prováděli průzkum v mateřských školách domažlického okresu a již tehdy jsme varovali, že děti by neměly tolik času trávit u televize a měly by více času trávit pohybem. A to byly v nedohlednu ještě mobily, videohry a počítače.

Anglická studie analyzovala malý vzorek 200 dětských pacientů ve věku od sedmi do osmnácti let. Z výsledků vyplynulo, že 64 procent dětí od jedenácti do osmnácti let připouští, že je bolí záda, ale v 90 procentech případů se s tím nikomu nesvěřilo. Dokonce kolem 72 procent těch nejmladších, což jsou v tomto případě děti od sedmi do deseti let, připouští, že takovou bolest již zažilo nebo zažívají.

Moderní elektronika by měla být pozitivním přínosem pro dnešní život. Děti by v současné době vůbec nemusely vláčet těžké tašky a batohy. Váha tašky by neměla přesahovat 10% tělesné váhy dítěte. Není bohužel výjimkou, že váha tašky přesahuje 40-60% váhy dítěte. Dítě potom musí jít v předklonu, aby jej taška nezvrátila na záda. Zažil jsem případ, kdy učitelka v první třídě nařídila dětem, že musí přinést do školy ukázat cihlu. Jasné zneužití pravomoci veřejného činitele, z mého pohledu trestný čin!

Pokud je to možné, dopřejte dětem dvoje učebnice, zakupte co nejlehčí tašku s vyztuženými zády a naučte děti nosit ji na zádech, nikoliv na rameni. Vláčení tašky v ruce, nebo na jednom rameni vede k nesymtrickému zatížení a tím křivení páteře. Při nejtěžších deformitách dvoje učebnice nařizujeme, ale myslím ,že rodiče nemusí čekat až na naše rozhodnutí.

MUDr. Zdeněk Šos, Rehabilitace Šos sro, Dobrovského 254, H.Týn, tel. 379428620, 

Na vyšetření u našich lékařů se objednávejte telefonicky na těchto telefonních číslech ráno mezi 7. a 8. hodinou.

Noha a naše tělo jsou v podobném vztahu jako základy domu a dům nebo kořeny stromu a samotný strom. Když se nám objevují praskliny na domě, určitě problém nevyřešíme jen jejich zalepováním. Když se ale objeví bolesti v zádech a otoky lýtek, většinou hledáme příčinu právě v místě potíží a  na nohy jako příčinu potíží ani nepomyslíme.
Noha má přitom mnoho významných úkolů. Je oporou pro naše vzpřímené tělo, umožňuje nám chůzi a běh a také tlumí nárazy  a přizpůsobuje se nerovnostem povrchu.
Noha je složená z 26 kostí /7  zánártních kostí, z nichž největší je patní kost, z 5 záprstních kostí a 14 článků prstů/, ze 107 vazů a 19 svalů. To sice svědčí o důkladné stavbě, přesto je bohužel nakonec noha poměrně vratká a zranitelná.
Pružnost nohy  zajišťuje klenba, která se jako obloha rozpíná mezi patní kostí a hlavičkami 1. a 5.záprstní kostí / podélná klenba/ a mezi záprstními kostmi se rozpíná příčná klenba. Na vnitřní straně nohy by klenba měla dosahovat 15-18mm v dospělosti, tedy pohodlně byste pod klenbu měli zastrčit například palec.
U dítěte  se klenba postupně vyvíjí, do 3-4 let mají všechny děti plochou nohu. Postupně se vstřebává tukový polštářek v oblasti klenby.  Nemuseli bychom do předškolního věku se tímto problémem zabývat, ale bohužel se nám objevuje mnoho chyb v postavení nohou a nejčastějším je naklonění paty dovnitř/ valgozita paty/. Sami si to můžete na dětech ověřit tím, že se díváte zezadu na nohy, když chodí a budete sledovat silnou Achillovu šlachu, která se upíná zezadu na patní kost. Měla by směřovat kolmo vzhůru, ale bohužel často vidíme, že je prohnutá do oblouku směrem dovnitř. Celá noha se tím sklápí dovnitř a klenba vůbec není vidět, nohy celé jdou do „X“.
Pokud si chcete jednodušše ověřit, zda máte nohu v pořádku,  namočte si plosku a obtiskněte si ji na podlaze v koupelně  nebo si ji můžete natřít  zespodu barvou / to se bude líbit zvláště dětem/. Když  šířku nohy v nejužším místě /střed nohy/ vydělíte nejširší vzdáleností/ za prsty/ a výsledek vynásobíte 100/%/, získáte přibližně obrázek o svých nohách. Normální klenba by měla být do 45%, do 60% je to již plochá noha, a nad 60% těžké plochonozí.
MUDr. Zdeněk Šos, Rehabilitace Šos sro, Dobrovského 254, H.Týn, tel. 379428620
                                                

Pacienti se často ptají, kdy je nejvhodnější čas pro operaci umělého kyčle. Průměrná životnost kyčelní protézy se příliš nemění a leží mezi 15-20 roky. Lékaři vám budou proto radit, abyste odložili operaci co nejdéle. Změny z opotřebení (artróza) nás postihují všechny a nemusí být nutně svázány s většími bolestmi. Pokud ale se pacientovi objeví silné bolesti, i klidové noční, výrazné omezení pohyblivosti, je na místě o operaci uvažovat.

V současné době sestává umělý kyčelní kloub ze tří komponent: z tyčovité titanové násady, která se ukotví do stehenní kosti, k ní se připevní hlavice, vyrobená ze speciální keramiky a ta vytváří spojení s jamkou (můžeme říci přeneseně s jakousi „pánvičkou“), také vyrobenou z titanu s naneseným vysoce odolným polyetylenem. Bohužel přes úžasnou odolnost materiálu přesto dochází k zeslabení vrstvy polyetylénu v jamce a bohužel někdy i k uvolnění protézy v kosti. To samozřejmě vede k reoperacím. Další operace včetně další výměny kyčelního kloubu jsou možné i ve vyšším věku, ale je to vždy technicky náročnější.